O válce mezi pohádkovými postavami

Včera jsem dostal zajímavý dopis od Andrey, maminky šestiletého chlapce, která mi napsala:
Právě jsem dočetla Tvou Pohádku o kouzelném koberci. Je to pěkný příběh. Líbí se mi kresbičky, jsou originální. Fakt super! Věřím, že dětem se budou líbit a vyvolají v nich pozitivní reakce.
Tvoje pohádka patří do skupiny klasických pohádek a na základě svých zkušeností bych Ti doporučovala psát spíš pohádky z dnešní doby, například, teď si vymýšlím, o nemocném policejním autě…
Mám šestiletého syna, a když se dívám na jeho zájmy a na zájmy jeho vrstevníků, přijde mi, že klasické pohádky o králích a princeznách, na kterých vyrostly minulé generace, naše děti již nezajímají. To je moje zkušenost. Možná někdo jiný bude jiného názoru.
Názor čtenářky mě zaujal. Uvažoval jsem nad ním, když jsem usínal.

Odpověď na pohádkové dilema přišla ve snu.

Ze tmy se ozvalo zařehtání koně. Seděl jsem u ohně a čekal, co bude. „Kdo je tam?“ zvolal jsem podrážděně. Řehtání koně se ozvalo znovu, tentokrát zblízka.
„Ani se nehni, nebo jsi synem smrti,“ chladná čepel meče se mi opřela o hrdlo.
„Kdo jsi, že chceš zavraždit nevinného autora dětských pohádek?“ zeptal jsem se odvážně.
„Ty nejsi přisluhovač proklatého technogangu, který zamořil pohádkový svět roboty, transformery, létajícími talíři a podobnými nesmysly?“ vyštěkl tázavě útočník.
„Já? Já nejsem přívrženec žádného gangu,“ odvětil jsem mírně. „Ani já sám nevím, co si o nich mám myslet…“
Útočníkova ruka povolila a meč se odtáhl od mého krku. Do světla ohně vstoupila postava v rytířské zbroji. „Jmenuji se rytíř Dobromil,“ uklonil se obřadně. „Promiň, že jsem tě vylekal, ale pokládal jsem tě omylem za člena technogangu, s kterým chci skoncovat!“
„Proč bojuješ proti technogangu?“ zeptal jsem se přímo.
„Technogang si myslí, že děti milují v pohádkách ty jejich technologické nesmysly, ale to není pravda! Děti milují v pohádkách hrdinné rytíře, krásné princezny, či hrozné draky a pohádkové hity technogangu je nezajímají!“

„A co když se mýlíš?“

zeptal jsem se opatrně. „Některé děti můžou mít rády i techno hračky a to neznamená, že jiné děti přestanou milovat v pohádkách krále a princezny…“
„S takovým názorem budeš rychle synem smrti!“ vyrazil proti mně opět rytíř a opřel mi meč o hruď.
Na obloze zahřmělo. Zdvihl jsem tvář k nebi. Nebyl to rachot hromu, ale burácení letky transformerů, která se na nás řítila z oblohy. Spustili palbu z laserových děl. Lasery se v rychlém sledu zařezávaly do země kolem mne.„Jsem synem smrti,“vykřikl jsem.
S výkřikem jsem se vzbudil se ze zlého snu…
Byl jsem celý zpocený, ale mysl jsem měl jasnou. Našel jsem správnou odpověď, už vím, jestli dát přednost klasickým nebo moderním pohádkám. Zůstanu neutrální a budu psát pohádky z moderny i klasiky. Děti si tak u mně vždy najdou příběh, který je bude zajímat.

 

Vypravěč, kreslíř a autor pohádkových e-booků Danielovy pohádky, Duhová víla a Pohádkářská příručka aneb Jak pohádkář Jarda přišel na svět. Objevte pohádky pro Vaše děti, pohádky pro celou Vaši rodinu…Jardův příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.